🎙️ Vítejte v první epizodě podcastu ‚Zvuky tmy‘, kde zhasínáme světla a rozsvěcujeme váš strach. 🌒
Dnes vás vezmeme na cestu do Velhartického hřbitova, místa, kde se historie a horor spojují. Oživující černá magie, deformované stromy a stíny minulosti, které se vynořují na stěnách kostela. Tento hřbitov není jen místem odpočinku, ale i etapou vašich nočních můr. 🌲👻
Připojte se k nám, pokud máte odvahu. Ale pozor, některé příběhy se s vámi mohou vrátit domů. 😱
Povídka z epizody
Na úvod epizody jsme si pro Vás připravily lehce hororovou a strašidelnou povídku na motivy epizody podcastu.
Kapitola 1: Znak na Štítu
Petr Louka nervózně hrabal po klíčkách ve své bundě, když vstoupil na Velhartický hřbitov. I přes den byl tenhle kout jihozápadního Česka nepříjemný a hrozivý. Při první návštěvě tu cítil tíseň, ale tato návštěva byla jiná. Musel tu získat informace pro svou novou knihu o českých mýtech a pověstech.
Šel kolem známého stromu, pokroucené třešně, pod kterou prý umrlec kdysi unesl nebohou dívku. Pověst, nebo snad pravda? Kdo ví. Jeho oči se přesunuly na starý kostel sv. Máří Magdalény. Bylo tam něco jiného, něco nového, tmavá skvrna na štítu kostela, která připomínala zdeformovanou tvář. Nikdy ji předtím neviděl.
Koutkem oka zachytil nějaký podezřelý pohyb. Za stěnou kostela se rychle pohnul stín. Petr se otřásl. Uklidňoval se myšlenkou, že to byla jen výplod jeho fantazie, posílený pocitem strachu. Přesto se rozhodl opustit hřbitov a vrátit se později, možná radši s doprovodem přátel?
Jen co udělal první krok, uslyšel něco, co mu doslova zmrazilo krev v žilách. Byl to hlas, jemný ale zlověstný: „Neodcházej, Petře. Máme tu pro tebe něco speciálního.“
Panika ho plně ochromila. Rychle se otočil, ale nikoho neviděl. Srdce mu bilo jako zběsilé a adrenalin ho nutil utíkat. Přesto byla nějaká neviditelná síla, která ho držela na místě, nepustila. Cítil, jak mu kolena ztuhla, jak ztrácí dech.
Najednou se skvrna na štítu kostela začala měnit. Tmavé kontury se rozplynuly a zformovaly novou tvář. Jeho vlastní tvář.
Měl strach, ale nemohl se hnout. A v tu chvíli, z těch deformovaných úst na štítu, uslyšel jasně: „Nyní jsi součástí legendy, Petře.“
Závrať ho ovládla a omdlel.
Kapitola 2: Návrat na Místo Zločinu
Petr se probudil v nemocnici. Na chvíli neměl ponětí, co se stalo. Ale pak mu všechno naskočilo v hlavě jako filmový pás plný hororových scén. Oči na štítu kostela, jeho vlastní oči, a ta hrozivá zpráva. Lékaři mu řekli, že byl nalezen v bezvědomí na hřbitově a že má být na několik dní pod dohledem.
Jeho rodina a přátelé byli zděšeni. Nevěřili jeho příběhu a považovali ho za výplod stresu nebo snad dokonce počínajícího duševního onemocnění. Ale Petr věděl, že to byla pravda. A věděl, že se musí vrátit.
Dva týdny po události, osamělý a plný obav, Petr znovu vstoupil na Velhartický hřbitov. Tentokrát měl v ruce připravený telefon jako digitální záznamník. Jestliže se mu podaří něco nahrát, alespoň bude mít důkaz.
Chladný vítr foukal a oblaka zakrývala měsíc. Přišel k pokroucené třešni a najednou zahlédl malou postavu. Byla to žena, nebo spíše dívka, v bílém šatu, jakoby čerstvě unesená ze svatby.
„Svatební košile,“ šeptl Petr, když si uvědomil, že vidí onu krásnou pannu z Dvorce z místních legend. Dívka se k němu otočila a v očích měla smutek tak hluboký, že by mohl pohltit svět.
„Neměl jsi sem přicházet,“ šeptla.
Ale předtím, než mohl Petr cokoli říct nebo udělat, dívka se rozplynula v mlze. A těsně předtím, než zmizela, uslyšel hlas z té mlhy: „Nyní nás nikdy neopustíš.“
Srdce mu bušilo, ale s odhodláním zamířil ke kostelu. Na štítu už nebyla žádná tvář, žádná skvrna. Ale v tu chvíli, jakoby v reakci na jeho přítomnost, se na štítu znovu objevila skvrna. Tentokrát ve tvaru dívky v bílém šatu. Jeho telefon, nyní aktivní, zachytil jeho šepot: „Co se to tady děje?“
Jenže když si záznam poslechl, uslyšel další hlas, hlas, který tam ve skutečnosti nebyl, když nahrával. Byl to hlas dívky: „Nyní nás nikdy neopustíš, Petře.“
Kapitola 3: Součástí Legendy
Petr se cítil, jako by ho spolkla černá díra. Jeho mysl se zatměla a byl připravený utéct, ale něco v něm, možná zvědavost, možná touha po rozuzlení, ho drželo na místě. Když se podíval na svůj telefon, všiml si, že nahrávání je stále zapnuté, ale obrazovka je potemnělá a špatně čitelná. Pak však zaznamenal něco nečekaného; obrazovka bleskla a napsala se na displeji zpráva: „Nyní jsi jedním z nás.“
Už neměl co ztratit. S rozhodným krokem vstoupil do kostela sv. Máří Magdalény. Uvnitř byla nesnesitelná tíseň, jakoby atmosféra sálala temnotou, která byla hmotná. Přesně v tu chvíli, kdy vstoupil, zhasla svíčka na oltáři a ve stínech, které ovládly interiér, se objevila postava.
„Vítej doma, Petře,“ pronesla dívka v bílém šatu. „Už tě nikdy nepustíme.“
„Co to znamená? Proč mě držíte tady?“ zakřičel Petr.
Dívka se usmála a v jejích očích zářila zvláštní energie. „Jsi spisovatel, Petře. Tvé slova mají sílu. A my potřebujeme, aby naše příběhy žily, abychom my mohli žít. Nyní jsi součástí našich legend, a tím i součástí nás.“
V tu chvíli se rozlehlo strašlivé zavrčení, a ze stěn kostela se vynořily stíny dalších postav – lupičů, satanistů a neznámých bytostí. Každý z nich pohlédl na Petra s hladem v očích.
„Teď jsi náš kronikář, Petře. A jakmile přijmeš svůj osud, budeš svobodný,“ řekla dívka a zmizela.
Petr byl sám, ale cítil, že je součástí něčeho většího, něčeho děsivého. Zvedl svůj telefon a začal mluvit. Jakmile to udělal, skvrna na štítu kostela zmizela, a Petr se cítil, jakoby mu byla navrácena část jeho duše.
Když opustil hřbitov, uvědomil si, že má teď možnost psát příběhy, které budou navždy ovlivňovat čtenáře. Ale platí za to cenu; je nyní navždy spojen s Velhartickým hřbitovem, s jeho temnými bytostmi a legendami.
Petrova kniha o Velhartickém hřbitovu se stala bestsellerem. Čtenáři tvrdili, že při čtení cítí podivné pocity, a někteří dokonce hlásili, že spatřili ducha dívky v bílém šatu. Ale nikdo netušil, že za každým slovem, za každým příběhem, je něco mnohem temnějšího, něco, co je nyní součástí Petra a součástí nás všech. Petr nikdy neprozradil pravdu, ale jednoho dne někdo jiný navštíví Velhartický hřbitov a objeví novou tvář na štítu kostela.
Tvář dalšího kronikáře.
Tímto způsobem, legenda nikdy neumře. A teď, když jste slyšeli tento příběh, jste také součástí legendy. A otázka zní: Jakou cenu jste ochotni zaplatit?
