Dnes se ponoříme do hlubokých a temných tajemství Branišovského lesa, známého též jako Bor.
Místo, které když není svědkem přírodních krás, skrývá stíny tragických událostí, duchy minulosti a nespočet pověstí, které vám nahnou husí kůži na zádech. Od havárie UFO, přes strom oběšenců až po tajemné kroky v listí či červené oči sledující vás z temnoty.
Pokud máte rádi napětí, historii a záhadné příběhy, nenechte si ujít tuto epizodu. Otevřeme brány Branišovského lesa a odhalíme jeho nejhlubší tajemství.
Zhasněte si světla, naslouchejte a nechte se pohltit Zvuky tmy. 🌚🔊🌲
Povídka z epizody
Na úvod epizody jsme si pro Vás připravily opět lehce strašidelnou povídku na motivy epizody podcastu, snad se bude líbit!
Hranice mezi světy
Nikdy jsem neměl důvod se bát Branišovského lesa. Vyrůstal jsem v jeho těsné blízkosti, a tak jsem v něm trávil většinu svého volného času. Les byl tajemný, ale v dobrém slova smyslu. Místo, které utvářelo mé dětství. Až do toho dne. Do dne, kdy se všechno změnilo.
Byl to krásný podzimní večer. Jelikož jsem studoval na vysoké škole v Praze, nevracel jsem se do Českých Budějovic často. Můj čas byl tedy značně omezený a pokud jsem přijel do mého rodného města ,vždy jsem rád navštívil právě Brinišovský les.Jelikož mi celá oblast byla dobře známá, neváhal jsem zamířit hlouběji do Vlčí jámy, jihozápadní části lesa. Prošel jsem kolem opuštěného statku U Petrů, u kterého stála zdevastovaná kaple. Bezdomovci udělali svou práci.
Vstoupil jsem na lesní cestu, která vedla k Černému sloupu. Po chvíli došel jsem na křižovatku tří lesních cest. Stál jsem před obnoveným Černým sloupem s malou skleněnou skříňkou na svíčky. Pověst pravila, že zde došlo k nějaké tragické události, ale nikdy jsem tomu nepřikládal důležitost.
Položil jsem do skříňky svíčku. V tu chvíli se všechno změnilo. Les kolem mě začal mizet, jako by byl nahrazen temným oparem. Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem měl strach, že mi snad vyskočí z hrudi. Pověst o Černém sloupu, na kterou nikdo nikdy nevěřil, se najednou stala skutečnou.
Viděl jsem stíny. Nebyly lidské. Pohybovaly se mezi stromy, blíž a blíž. Křiky a vzdálené bubnování mi mrazili krev v žilách. Jak je možné, že jsem se ocitl ve světě tak odlišném od toho, který znám? Chvíli na to jsem uslyšel kroky. Zdály se být lidské. Někdo běžel směrem ke mně. Z temnoty se vynořil muž. Byl to starosta obce Branišov.
„Rychle, následujte mě!“ zakřičel a bez dalšího vysvětlení běžel zpátky, odkud přišel.
Neměl jsem na vybranou. Běžel jsem za ním. Po chvíli následování jsem si uvědomil, že běžíme k mýtině V Boru. K mému překvapení stála uprostřed mýtiny kaple. Ano, kaple, která měla být zničená. Starosta se zastavil a otočil se ke mně.
„Jste na hranici mezi dvěma světy. Černý sloup je jakási brána. Máte nyní volbu. Buď zůstanete zde, nebo se vrátíte zpět.“
„Nemám na vybranou,“ odpověděl jsem. „Chci zpět!“
„Pak udělejte to, co jsem udělal já,“ řekl starosta a odkryl malý oltář. Položil na něj svíčku.
Les se opět změnil. Byl jsem zpět u Černého sloupu, ale starosta zmizel.
Následující den jsem přišel k radnici v Branišově. Chtěl jsem poděkovat starostovi za záchranu. Ale když jsem vstoupil, všiml jsem si jeho portrétu na stěně.
„Omlouvám se, chcete se setkat se starostou?“ zeptala se sekretářka.
„Ano, ale kdo je to na tom portrétu?“
„To je náš bývalý starosta. Zemřel před deseti lety, při tragické události v Branišovském lese. Nikdy jeho tělo nenašli.“
Zůstal jsem stát úplně opařený. Nicméně následující ráno jsem se vrátil do Prahy a už nikdy jsem se do toho lesa nevrátil.
Ačkoli jsem fyzicky zůstal v tomto světě, nejsem si jistý, kde ve skutečnosti jsem. A to je něco, co mě pronásleduje každý den.
