Zvuky tmy

Svět · Medicína a pověst

Spánková paralýza: proč lidé v noci vidí u postele cizí postavu

Díl 25 · · 6 minut čtení

Spánková paralýza je krátký stav na pomezí spánku a bdění: člověk se probudí nebo usíná, je při vědomí, ale nemůže se pohnout ani promluvit. Často přitom cítí tíhu na hrudi a vidí nebo slyší v pokoji někoho cizího. Aspoň jednou ji zažije asi 8 % lidí a lékaři ji považují za neškodnou. Podobné zážitky se nejspíš skrývají za pověstmi o můrách, incubech a nočních démonech v mnoha kulturách.

Ve zkratce

Co to je
Mozek se probouzí, ale svaly jsou ještě ochablé jako ve snové fázi spánku (REM). Trvá to nanejvýš několik minut.
Jak je častá
Podle přehledové studie z roku 2011 ji aspoň jednou zažilo 7,6 % běžné populace, 28,3 % studentů a 31,9 % psychiatrických pacientů.
Přízraky
Halucinace jsou při ní běžné. Nejčastěji cizí přítomnost v pokoji, tlak na prsou a pocit vznášení.
Je nebezpečná
Britská zdravotní služba NHS ji popisuje jako děsivou, ale neškodnou.
Pověsti
Slovanská můra, anglická mare, thajský phi am i středověký incubus popisují podobný zážitek.

Co se při spánkové paralýze děje

Během snové fáze spánku mozek vypíná většinu svalů, abychom sny nepřehrávali tělem. Při spánkové paralýze tenhle útlum přetrvá do chvíle, kdy se vědomí už probouzí. Výzkumníci Brian Sharpless a Jacques Barber to popisují jako přesah REM spánku do běžných přechodů mezi spánkem a bděním. Dýchat a hýbat očima jde, pohnout rukou ani promluvit ne. Podle NHS epizoda trvá nanejvýš několik minut.

Proč k ní dochází, není úplně jasné. NHS ji spojuje s nespavostí, nepravidelným spánkem při směnách nebo po dlouhém letu, s narkolepsií, posttraumatickou stresovou poruchou, úzkostnou a panickou poruchou a s výskytem v rodině. Častěji přichází při spaní na zádech. Přehled 42 studií z roku 2018 našel nejsilnější souvislost s posttraumatickou stresovou poruchou a o něco slabší s panickou poruchou.

Proč lidé vidí u postele postavu

Na přechodu mezi spánkem a bděním mívá mozek živé halucinace: při usínání hypnagogické, při probouzení hypnopompické. Člověk přitom vnímá skutečný pokoj, takže se halucinace odehrává v prostředí, které dobře zná.

Podle shrnutí Sharplesse a Barbera se opakují tři typy zážitků. Prvním je pocit, že je v pokoji vetřelec. Druhým tlak na hrudi, někdy s dojmem fyzického nebo sexuálního napadení. Třetím vznášení nebo pocit, že člověk opouští tělo. Strach je skoro pravidlem: psycholog Cheyne s kolegy ho zaznamenal u 90 % studentů a 98 % respondentů internetového dotazníku.

Můra, alû a první lékařské popisy

Ve slovanské a germánské lidové víře je můra obvykle žena, jejíž duše v noci opouští tělo. Proměněná ve stéblo slámy, myš nebo bílý stín pak spáče tlačí a dusí. Proti ní se kreslila muří noha, tedy pentagram. Anglické slovo nightmare obsahuje staroanglické mære, jméno téže bytosti. S klisnou, anglicky také mare, nesouvisí. V Thajsku se podobný duch jmenuje phi am a v noci sedá lidem na hrudi.

Do starověku sahají mezopotámská zaříkadla proti démonu alû, který v noci děsí spící. Podle starého překladu Stephena Langdona útočí na hruď. Že jde o spánkovou paralýzu, je ovšem výklad dnešních autorů.

Lékařsky stav popsal už perský lékař Akhawayni, který zemřel roku 983. Nazýval ho kábús, považoval ho za předstupeň epilepsie a připisoval ho výparům, které stoupají ze žaludku do mozku. Podrobný popis z roku 1664 pochází od nizozemského lékaře Isbranda van Diemerbroecka. Nejznámějším obrazem tématu je Noční můra Johanna Heinricha Füssliho z roku 1781, dnes v Detroit Institute of Arts: na hrudi spící ženy sedí démon a ze závěsu kouká hlava koně.

Incubi, sukuby a Kladivo na čarodějnice

Incubus je v evropské tradici mužský démon, sukuba ženský. Oba prý v noci svádějí spící. Nejvíc o nich psalo Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum), vydané poprvé ve Speyeru roku 1486. Hlavním autorem byl německý duchovní Heinrich Kramer, latinsky Institoris. Podíl Jakoba Sprengera, uváděného jako spoluautor od roku 1519, historici zpochybňují. Kniha věnuje incubům a sukubám dlouhé pasáže a jako jeden z pěti prostředků proti nim uvádí exorcismus.

Slovo kambion pro dítě démona a člověka ale v Kladivu není. V latinské podobě cambiones se objevuje už ve 13. století u Viléma z Auvergne, pro potomka dvou démonů ho použil až francouzský Pekelný slovník Collina de Plancy z roku 1818.

Co z toho platí

TémaCo se tvrdíDoloženost
Ložnicový duchTemná postava u postele je zážitek ze spánkové paralýzy.Doloženo Vetřelec v pokoji je jedním ze tří typických zážitků.
MezopotámieZmínky o ložnicovém duchu jsou už v mezopotámských textech.Sporné Démon alû děsí spící, spojení se spánkovou paralýzou je dnešní výklad.
KlisnaGermánská můra měla podobu klisny.Sporné Slovo mare s klisnou nesouvisí. Proměnu v koně ale lidová víra zná.
KambioniKramer nazýval děti démonů a lidí kambiony.Nedoloženo Slovo v Kladivu na čarodějnice není.
Phi amThajský duch zanechává na těle modřiny.Nedoloženo Zdroje uvádějí jen, že sedá na hruď.
NebezpečíSpánková paralýza může zabít.Nedoloženo NHS ji označuje za neškodnou.

Kdy jít k lékaři

Většina lidí podle NHS léčbu nepotřebuje. Pomáhá spát 7 až 9 hodin, chodit spát a vstávat pravidelně, necvičit těsně před spaním a večer se vyhnout těžkému jídlu, alkoholu, kouření a kofeinu. K lékaři má smysl jít, když epizody přicházejí často, člověk se bojí usnout nebo je kvůli nedostatku spánku pořád unavený. Lékař pak léčí hlavně příčinu, třeba nespavost nebo posttraumatickou stresovou poruchu, a může doporučit kognitivně behaviorální terapii.

Poslechněte si díl

Díl 25 Zvuků tmy vyšel 8. února 2024. Začíná povídkou o samotáři Leovi, kterému se ve spánku začnou zjevovat staré dřevěné dveře ve zdi ložnice. Za nimi najde zrcadlovou kopii svého pokoje a postavu z kouře a stínů:

Nebyly to obyčejné dveře. Stály tam, kde by normálně měla být prázdná stěna, a vypadaly jako brána do jiného světa.

V pojednání pak vyprávíme o ložnicových duších, incubech, sukubách a můrách tak, jak je zná lidová tradice.

Zdroje