Statek Hinterkaifeck: vraždy z roku 1922, které nikdo nevyřešil

Ve zkratce

Kde

Samota mezi Ingolstadtem a Schrobenhausenem, dnes na území obce Waidhofen. Statek byl zbořen v roce 1923, na jeho místě je pole.

Kdy

Večer v pátek 31. března 1922. Těla našli sousedé 4. dubna.

Oběti

Andreas Gruber (63), Cäzilia Gruberová (72), jejich dcera Viktoria Gabrielová (35), její děti Cäzilia (7) a Josef (2) a služka Maria Baumgartnerová (kolem 45).

Co je zvláštní

Stopy ve sněhu, které vedly k domu a žádné zpět, a kroky na půdě několik dní před činem.

Stav

Nevyřešeno. Vraha už podle policejní analýzy z roku 2007 s jistotou určit nejde.

Kde Hinterkaifeck stál

Název se dá volně přeložit jako „Zadní Kaifeck“. Osada Kaifeck, podle které dostal statek jméno, ležela asi kilometr daleko, nejbližší vesnice Gröbern zhruba půl kilometru. Statek tehdy patřil pod obec Wangen. Kolem byla pole a z jedné strany les.

Postavili ho kolem roku 1863. Obytné stavení a chlév tvořily jednu dlouhou přízemní budovu, k ní v pravém úhlu přiléhala stodola. Nad celým půdorysem ve tvaru písmene L se táhla jediná souvislá půda, ze které se dalo dojít do domu, chléva i stodoly.

Kdo na statku žil

Andreas Gruber měl v okolí pověst tvrdého, nemluvného a lakomého hospodáře. Manžel jeho dcery Viktorie, Karl Gabriel, padl v prosinci 1914 ve Francii u Arrasu. Jeho tělo se prý nikdy nenašlo.

V roce 1915 byli Andreas Gruber a Viktoria odsouzeni za krvesmilstvo. On si odseděl rok, ona měsíc. Viktoria měla později poměr se sousedem Lorenzem Schlittenbauerem, který se k malému Josefovi přihlásil jako otec. Rodina platila za bohatou a uzavřenou a cizí lidi na statek nepouštěla.

Co se dělo před vraždou

Na podzim 1921 odešla ze statku služka Kreszenz Riegerová. Vyšetřovatelům řekla, že jí někdo v noci postával pod oknem, že se jí jeden z mužů z okolí vyptával, kdo kde spí, a že se jednou kolem půlnoci dveře jejího pokoje samy otevřely. Že na statku straší a služka slýchala kroky na půdě, se začalo vyprávět až později.

V březnu 1922 našel Gruber u statku výtisk mnichovských novin Münchner Zeitung, které v kraji nikdo neodebíral. Pak si všiml stop ve sněhu: vedly od lesa ke dveřím do strojovny s rozbitým zámkem, zpátky žádné. Z domu zmizel klíč a v noci slyšeli Gruberovi kroky na půdě. Gruber ji prohledal a nikoho nenašel. Sousedům to vyprávěl, ale pomoc odmítl a na četnictvo nešel.

31. března a dny potom

Maria Baumgartnerová přišla na statek odpoledne 31. března a strávila tam jen pár hodin. Podle rekonstrukce vyšetřovatelů vylákal členy rodiny do stodoly neklid dobytka, jednoho po druhém. Tam je někdo zabil krumpáčem, který patřil k hospodářství. V domě pak zabil služku a dvouletého Josefa.

V dalších dnech byl dobytek nakrmený a podojený, chléb snězený, ve spíži nakrojené maso a v kamnech se topilo. Sedlák Simon Reisländer viděl v noci na 1. dubna u lesa dvě postavy, které po chvíli zmizely. Kolemjdoucímu řemeslníkovi Michaelu Plöcklovi posvítil někdo od statku svítilnou do obličeje, z pece přitom stoupal zapáchající kouř. Opravář Albert Hofner čekal v úterý 4. dubna hodinu u motoru, slyšel štěkat psa a nikoho nepotkal.

Odpoledne téhož dne se na statek vydal Lorenz Schlittenbauer se sousedy Michaelem Pöllem a Jakobem Siglem. Ve stodole našli čtyři přikrytá těla, v domě další dvě.

Jak probíhalo vyšetřování

Vyšetřování vedl mnichovský kriminální inspektor Georg Reingruber. Na statek se mezitím seběhly desítky zvědavců a stopy zničili. Pitva proběhla přímo ve stodole. Lebky obětí se za druhé světové války ztratily při bombardování.

Loupež policie vyloučila, v domě zůstalo přes 1 800 zlatých marek. Vypsala odměnu 100 000 marek a vyslechla kolem sta lidí. Velkou část spisů zničilo v roce 1944 bombardování Augsburgu. Případ byl uzavřen v roce 1955, poslední výslechy proběhly ještě v roce 1986.

Při bourání statku v roce 1923 našli dělníci krumpáč ukrytý v podlaze půdy u komína a v seně kapesní nůž. Vrah se tedy pravděpodobně na půdě skrýval. V roce 2007 prošlo spis 15 studentů bavorské policejní školy ve Fürstenfeldbrucku. Ve 188stránkové zprávě vytkli původnímu vyšetřování chybějící zajištění stop, třeba otisků prstů. Na podezřelém se prý shodli, jméno ale ohledem na potomky nezveřejnili.

Podezřelí

Co po případu zůstalo

V roce 2006 vydala Andrea Maria Schenkelová román Tannöd volně inspirovaný případem. Stal se bestsellerem a v listopadu 2009 měl v německých kinech premiéru stejnojmenný film režisérky Bettiny Oberli. Bývalý kriminalista Konrad Müller, který se případem zabýval i v důchodu, předal v roce 2018 ve věku 83 let své podklady Bavorskému policejnímu muzeu v Ingolstadtu. Poblíž místa statku stála až do roku 2022 boží muka. Oběti jsou pohřbené na hřbitově ve Waidhofenu.

Poslechněte si díl

Díl 33 Zvuků tmy vyšel 4. listopadu 2026 jako první po dlouhé odmlce. Začíná smyšlenou povídkou Stopy, které nevedou zpátky: Lenka a Martin koupí starý statek na samotě u Šumavy a Lenka jednoho rána objeví ve sněhu stopy z lesa ke stodole.

Vedly z lesa. Přes celé zasněžené pole, rovně a bez zaváhání, jako by ten, kdo je zanechal, přesně věděl, kam jde. Končily u vrat stodoly.

V pojednání pak procházíme skutečný případ, vyšetřování a podezřelé.

Zdroje

• Mordfall Hinterkaifeck, německá Wikipedie
• Hinterkaifeck murders, anglická Wikipedie
• Hinterkaifeck Memorial, Atlas Obscura
• Tannöd, anglická Wikipedie