Zvuky tmy

Japonsko · Legenda a fakta

Ďáblovo moře u Japonska: jak vznikla legenda o Dračím trojúhelníku

Díl 32 · · 6 minut čtení

Ďáblovo moře, známé také jako Dračí trojúhelník, je oblast Tichého oceánu jižně od Tokia kolem ostrovů Izu. Prý v něm beze stopy mizí lodě, letadla i ponorky. Legenda ale vznikla až v 70. letech v knihách o Bermudském trojúhelníku. Její nejznámější případy mají obyčejné vysvětlení, nebo se v této oblasti vůbec nestaly.

Ve zkratce

Kde
Tichý oceán jižně od Tokia, kolem ostrovů Izu. Na žádné oficiální mapě není a každý autor ho vymezuje jinak, někdy až k Tchaj-wanu.
Legenda
Lodě tu mají mizet od 13. století. V 50. letech prý zmizelo pět válečných lodí i výzkumná loď, která po nich pátrala.
Skutečnost
Výzkumná loď Kaijó-maru č. 5 zahynula v roce 1952 při výbuchu podmořské sopky, kterou zkoumala. „Válečné lodě“ byly podle badatele Larryho Kusche rybářské čluny.
Původ
Ivan Sanderson (1971–1972) a Charles Berlitz (knihy z let 1974 a 1989).

Odkud se legenda vzala

Japonské ma no umi, „ďáblovo moře“, je staré novinové označení pro nebezpečné vody, a to nejen u Japonska. Deník Asahi ho v letech 1914–1954 použil třeba pro Bengálský záliv nebo Korejský průliv. V lednu 1955 tak noviny nazvaly moře u ostrova Mikuradžima, když se odmlčela rybářská loď Šin'jó-maru č. 10. O jedenáct dní později se našla v pořádku.

Do Spojených států přinesl název The Devil's Sea deník The New York Times. Skeptik Brian Dunning ale nenašel žádnou knihu ani článek o Dračím trojúhelníku dřív než na začátku 70. let. Tehdy přírodovědec a autor Ivan Sanderson zakreslil po světě dvanáct „zlověstných vírů“ a jeden z nich ležel právě tady. Charles Berlitz pak v knize Bermudský trojúhelník (1974) psal o devíti moderních lodích a stovkách námořníků ztracených v letech 1950–1954. V roce 1989 vydal celou knihu The Dragon's Triangle.

Larry Kusche kvůli knize z roku 1975 obeslal úřady. Nikdo tam o žádném Ďáblově moři ani zvláštní nebezpečné oblasti nevěděl. Skutečná výstraha japonské pobřežní stráže platila jen pro okruh asi 10 mil kolem podmořské sopky Mjódžinšó.

Kaijó-maru č. 5: loď, která zkoumala sopku

Sopka Mjódžinšó (Myōjin-shō) u skalisek Bayonnaise v souostroví Izu začala vybuchovat 17. září 1952 a nakrátko vytvořila nový ostrov. Hydrografický úřad k ní poslal měřicí loď Kaijó-maru č. 5 (Kaiyo Maru No. 5). Podle Japonské meteorologické agentury loď 24. září 1952 při průzkumu zahynula a s ní 31 lidí. Podle Kusche i Dunninga ji zničil výbuch sopky. Část trosek se později našla.

Berlitz posunul neštěstí do roku 1955, napsal o zhruba 100 lidech na palubě a vyslal loď hledat ztracená plavidla. Tuhle verzi převzal i náš starý díl. Ve skutečnosti loď zkoumala sopku a sopka ji zničila.

Kublajchán a „božský vítr“

Mongolská vojska Kublajchána se pokusila dobýt Japonsko dvakrát, v letech 1274 a 1281. Druhou flotilu 15. srpna 1281 zničil tajfun. Odtud pochází slovo kamikaze, „božský vítr“.

Do Ďáblova moře ale tenhle příběh nepatří. Obě invaze mířily na sever ostrova Kjúšú: na ostrovy Cušima a Iki, do zálivu Hakata a k ostrovu Takašima v zálivu Imari. To je přes 800 km západně od ostrovů Izu. U Takašimy archeologové, které vedl Kenzó Hajašida, našli vrak velké čínské válečné lodi s více než 80 meči a keramickými bombami.

Kolik vojáků zahynulo, nikdo neví. Dobové prameny mluví o 140 000 mužích ve flotile z roku 1281, dnešní historici odhadují mnohem méně. Thomas Conlan považuje čísla zhruba za desetkrát nadsazená, Morris Rossabi počítá asi se 70 000. Conlan také tvrdí, že invaze víc než bouře zastavili obránci na břehu.

Další případy, které se vyprávějí

TvrzeníCo o něm vímeDoloženost
Pět japonských válečných lodí beze stopy zmizeloPodle Kusche šlo o rybářské lodě, některé se potopily mimo oblast. Většina ztracených plavidel byly malé čluny se slabou vysílačkou nebo bez ní.Nedoloženo Válečné lodě to nebyly.
Pilot stíhačky Zero Širó Kawamoto v srpnu 1945 vysílal „obloha se otvírá“Příběh se opakuje bez odkazu na pramen.Nedoloženo Záznam jsme nedohledali.
Loď Ourang Medan s mrtvou posádkou, 1948Nejstarší verze vyšla v říjnu 1940 v Il Piccolo v Terstu. Loď není v Lloydově registru a deník lodi Silver Star o záchraně nic nezmiňuje. Nejrozšířenější verze ji umisťuje do Malackého průlivu u Sumatry.Nedoloženo Podle všeho smyšlený příběh.
Loď Derbyshire, 1980Britská loď s 157 446 tunami železné rudy se potopila 9. září 1980 v tajfunu Orchid asi 370 km od Okinawy. Zahynulo 42 členů posádky a 2 manželky.Doloženo Vyšetřování v roce 2000 určilo jako příčinu selhání konstrukce.
Lodě pohlcují obří bubliny plynu ze dnaPodmořské sopky tu jsou, jak ukázala Mjódžinšó. Metan jako příčina zkázy lodí je jen hypotéza.Sporné Žádný případ tím není doložen.

Verze z roku 1940 umisťovala Ourang Medan jižně od Šalamounových ostrovů, jiné k Marshallovým ostrovům. V roce 1948 ho nizozemský deník De Locomotief v Semarangu vydal ve třech dílech a do posledního napsal, že celý příběh může být výmysl. S Japonskem ho nespojuje ani jedna z těchto verzí.

Jak se to vysvětluje

  • Nebezpečné moře. Tajfuny, podmořské sopky oblouku Izu–Boninské ostrovy a hustý rybářský provoz. Lodě se tu ztrácejí stejně, jako se odjakživa ztrácely v okolí Japonska.
  • Nafouknutá čísla. Berlitz posouval data a zvětšoval počty. Kusche dohledal, že aspoň jedna ze „ztracených“ lodí se našla a že na výzkumné lodi bylo 31 lidí, ne 100.
  • Přidané případy. Mongolská flotila se potopila u Kjúšú a Ourang Medan podle všeho nikdy neexistoval. Do legendy se dostaly, protože se k ní hodily.

Poslechněte si díl

Díl 32 Zvuků tmy vyšel 23. května 2024. Začíná smyšlenou povídkou o sourozencích Tomovi a Anně, kteří se za modrého úplňku vydají na moře hledat loď duchů. Najdou opuštěnou rybářskou šalupu s prostřeným stolem a v kapitánově deníku poslední zápis:

Nalezli jsme cestu domů, ale domov už není, kde býval.

V pojednání pak vyprávíme legendy tak, jak kolují. Tenhle článek je od nich odděluje.

Zdroje