V tomto dílu podcastu „Zvuky Tmy“ se vydáme na strašidelnou cestu do hlubin Lomu Malá Amerika, ležícího nedaleko hradu Karlštejn ve Středočeském kraji. Ponořte se s námi do tajemných příběhů a pověstí, které obklopují tento zatopený vápencový lom s délkou 160 metrů a děsivou historií.
Zjistěte, proč je toto místo, známé svým tajemným Rešenským jezerem, považováno za jedno z nejzáhadnějších v Česku. Budeme se věnovat pověsti o Hansi Hagenovi, tajemném vojákovi Wermachtu, který se na konci války údajně ztratil v podzemních chodbách lomu. Jaké tajemství se skrývá za jeho zmizením? Byl opravdu německým vojákem, nebo se jednalo o dělníka, jenž zešílel po tragické nehodě?
Prozkoumáme chodbu známou jako Hagenova štola a odhalíme, co se stalo s těmi, kdo se odvážili zazvonit na starý hornický gong. Příběhy o zmizelých lidech, nevysvětlitelné zvuky kroků a objevy tajemné mlhy na fotografiích nás přivedou k otázce, zda se Hagen opravdu stal démonickým duchem této české Ameriky.
Připojte se k nám v tomto dobrodružství plném napětí a záhad, a dozvíte se více o nevysvětlitelných jevech, které tento lom obestírají. Buďte opatrní, kam vstoupíte, a pamatujte, že ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá.
Poslechněte si Epizodu 17 „Tajemství Lomu Malá Amerika a Přízraku Hanse Hagena“ a odhalte temná tajemství, která se skrývají ve stínech minulosti.
Štoly
V zeleném závoji lesa, nedaleko tajemného lomu Amerika, se čtyři dobrodruzi – David, Martina, Lukáš a Eva – pohybovali s radostným vzrušením v srdcích. David, historik s hlubokým zájmem o nevyřešené záhady minulosti, vedl skupinu s mapou v ruce. Martina, energická dobrodružka, se smála každému šepotu ve větru, zatímco Lukáš, skeptický vědec, pozoroval každý kámen a strom, hledaje logické vysvětlení pro legendy, které obklopovaly toto místo. Eva, narozená v blízkosti lomu, slyšela příběhy o ztracených štolách od svého dětství a přinesla s sebou touhu odhalit pravdu.
Náhle, když slunce začalo klesat za obzor, narazili na něco neočekávaného. Zaraženě se zastavili před starým, zapomenutým vstupem do štol, skrytým mezi hustými keři. „Podívejte se na to!“ vykřikla Martina, ukazující na temný otvor, který se rýsoval před nimi. Vstup se zdál být jako brána do jiného světa, zanechávající za sebou denní světlo a zvoucí je do hlubin země.
„Je to tady,“ řekl David tichým hlasem, „vstup do štol, o kterém se vyprávějí ty příběhy.“ Jeho oči zářily vzrušením při myšlence na tajemství, která by mohla být odhalena. Lukáš se zamračil a prohlásil: „Musíme být opatrní, nikdy nevíme, co můžeme najít.“
Eva se opatrně přiblížila ke vstupu, vzpomínky na staré příběhy se jí honily hlavou. „Moje babička mi vždycky říkala, abych se těmto místům vyhýbala,“ šeptala. „Ale vždycky jsem chtěla vědět, co se skrývá uvnitř.“
S pocitem, že stojí na prahu něčeho neznámého, se skupina rozhodla vstoupit dovnitř. Chladný vzduch ze štol je přivítal jako neviditelná bariéra, která oddělovala dva světy. Uvnitř bylo vlhko a temno, a jediný zvuk bylo jejich vlastní dýchání a kroky, které ozvěnou připomínaly staré duchy štol. S každým krokem do hlubin se pocit napětí a vzrušení z neznámého stupňoval.
„Co když se ztratíme?“ zeptal se Lukáš, když svítili svými baterkami do tmy.
„Nemusíš se bát,“ usmála se Martina. „Jsme spolu a máme vše, co potřebujeme, abychom našli cestu zpět.“
Ale ani jeden z nich nemohl tušit, jaké tajemství a nebezpečí na ně čekají v temných chodbách štol,které byly domovem tolika legend a nevyřešených záhad.
Světlo z baterek jen slabě pronikalo hustou temnotou štol. David, Martina, Lukáš a Eva se pomalu pohybovali vpřed, jejich srdce bušíla v očekávání. Stěny štol byly pokryty zvláštními symboly a znaky, které se vypínaly z kamene jako stínové reliéfy starověkých příběhů. „Podívejte,“ šeptala Eva, ukazuje na symboly, které evokovaly obrazy rituálů a obětí. „Tyto znaky… jsou jako z jiného světa.“
David pečlivě zkoumal každý symbol, snažil se rozluštit jejich význam. „Tohle není jen obyčejný důl,“ prohlásil. „Tady se musely odehrávat věci, o kterých se nám ani nesnilo.“
Každý krok odhaloval další tajemství. Narazili na staré nástroje – kladiva, dláta, zrezivělé lampy – opuštěné a zapomenuté, jako by jejich majitelé náhle zmizeli. Zvuky, které doprovázely každý jejich pohyb, se zdály být zvěstí něčeho neznámého.
Stíny kolem nich se zdály živé, měnily se a pohybovaly na okraji světla jejich baterek. S každým závanem vzduchu, s každým krokem, který ozvěna nesla dál do temnoty, se zdálo, že stíny tančí v tajemném rytmu dávných tajemství.
Náhle, Lukáš zasténal a ukázal dopředu. „Vidíte to?“ Jeho hlas byl plný úzkosti. Ve světle baterky se objevila postava – ne zcela lidská, ale ani duch. Byla to bytost z temnoty, s očima, která odrážela světlo jako zrcadla noci.
Tato setkání bylo záhadné a děsivé, ale zároveň fascinující. Skupina cítila, že se dotýkají něčeho, co bylo součástí lomu po staletí, neviditelného svědka času. „Co to je?“ šeptala Martina, její hlas třásl strachem a zvědavostí.
David, jemuž srdce divoce bušilo v hrudi, odpověděl: „Něco, co patří tomuto místu, něco, co bylo tady dávno před námi.“
V těch okamžicích si všichni uvědomili, že vstoupili do světa, který byl daleko starší a nebezpečnější, než si kdy mysleli. Tajemství štol byla hlubší, než si dokázali představit, a každý krok vpřed je vedl blíže k odhalení pravdy, která se skrývala v srdci lomu Amerika.
Temnota štol se zdála být ještě hustší, když skupina pokračovala v dalších a záhadnějších chodbách. David, Martina, Lukáš a Eva cítili, jak se strach plíží jejich žilami, přestože se snažili udržet klidnou mysl. Echo jejich kroků bylo nyní doprovázeno neustálým pocitem, že jsou sledováni, pronásledováni tajemnou bytostí, kterou spatřili.
Stíny kolem nich se zdály být živější, hrozivější. Každý zvuk, každý šepot ze tmy přinášel nejistotu a strach. „Musíme najít cestu ven,“ řekl Lukáš, jeho hlas zněl skoro jako prosba. „Něco je tady s námi.“
Najednou se stalo něco nečekaného. Z temnoty se ozval slabý zvuk – zvuk, který nebyl lidský ani zvířecí. Byl to zvuk něčeho starého, něčeho zapomenutého. A pak se objevila – temná postava, větší a hrozivější, než si dokázali představit.
David, jediný schopný jednat, vzal odvahu a promluvil: „Kdo jsi? Co chceš?“ Jeho hlas byl slabý vůči hrozivé přítomnosti bytosti.
Bytost se pohnula, a její hlas zněl jako šepot starých stromů: „Já jsem strážce, ochránce tajemství tohoto místa. Ty, kdo ruší klid, musejí odejít nebo zůstat navždy.“
Eva, s očima plnýma slz, se zeptala: „Proč nás pronásleduješ? Co jsme ti udělali?“
„Vy jste vstoupili do mého království,“ odpověděla bytost. „Vstoupili jste do světa, který není pro lidi. Nyní musíte čelit následkům svého činu.“
Skupina se dala na útěk, jejich nohy se pohybovali s rychlostí , kterou zvyšoval adrenalin, ale cesty se zdály být změněné. Chodby se křížily, vytvářely labyrint bez východu. Hlas bytosti rezonoval po stěnách: „Nikdo nemůže uniknout svému osudu.“
Když už se zdálo, že všechna naděje je ztracena, Martina narazila na něco nečekaného. Na zemi ležela stará kniha, jejíž stránky byly plné starých kreseb a textů. Otevřela ji a uviděla obrázek, který přesně odpovídal symbolům na stěnách štol. „Tohle je cesta!“ vykřikla. „Musíme následovat tyto symboly!“
Pronásledováni hrozivou bytostí, ale nyní s mapou v rukou, skupina začala sledovat symboly, které je měly vést ven. Každý krok byl boj o přežití, každá chvíle mohla být jejich poslední.
Nakonec, po zdánlivě nekonečném bloudění temnotou, se před nimi objevil východ. Sluneční světlo pronikalo do temných chodeb a přinášelo s sebou naději. Vyšli ven, každý z nich s pocitem, že unikli smrti, ale také s těžkým břemenem nezodpovězených otázek.
Když se ohlédli zpět na štoly, uviděli, jak se vstup zhroutil a zmizel jako by nikdy neexistoval. Bytost a tajemství lomu Amerika zůstaly skryté, ale otázka zůstala: Byl to skutečný zážitek, nebo jen halucinace vyvolaná strachem a temnotou? A co když bytost byla ve skutečnosti strážcem, který je chránil před ještě větším nebezpečím skrytým v hlubinách země?
