Zvuky tmy

Česko · Hrad a pověst

Hrad Houska a brána do pekel: co je na pověsti pravda

Díl 7 · · 6 minut čtení

Houska je gotický hrad ze 13. století na pískovcové skále v CHKO Kokořínsko, v katastru obce Blatce na Českolipsku. Podle pověsti stojí jeho kaple nad průrvou, ze které vylézaly pekelné bytosti a kterou lidé nedokázali zasypat. Doložená je historie hradu od roku 1291, cenné fresky v kapli i válečný sklad knih. Průrva, odsouzenec spuštěný do hlubiny a nacistické pokusy jsou pověsti. Příběh o Máchovi, který podzemím Housky prošel do roku 2006, je přiznaná mystifikace.

Ve zkratce

Kde
Kokořínsko, katastrální území Houska u obce Blatce, okres Česká Lípa. Hrad stojí na skalním ostrohu ve výšce asi 430 metrů.
Pověst
Pod hradní kaplí má být bezedná průrva do pekla. Nad ní prý postavili kapli, aby síly zla zůstaly dole.
Skutečnost
První písemná zmínka je z roku 1291. Kdo hrad založil, se odborníci neshodnou. Doklad o průrvě ani o okultních pokusech za války jsme nenašli.
Dnes
Soukromý hrad potomků Josefa Šimonka. Veřejnosti je otevřený od roku 1999, od dubna do října, jen s průvodcem.

Kdo hrad postavil a k čemu sloužil

Sám hrad uvádí, že ho v první polovině 13. století založil Přemysl Otakar II., souběžně s nedalekým Bezdězem a stejnou stavební hutí. Přemysl Otakar II. ale vládl jako český král až od roku 1253. Hradolog Tomáš Durdík zakladatelství přisuzuje jemu, historici Dobroslava Menclová a Rudolf Anděl naopak šlechtici Hynkovi (Jindřichovi) z Dubé kolem let 1280–1290. Jisté je až to, že roku 1291 se připomíná houský purkrabí Záviš ze Stružnice.

Hrad měl být správním centrem okolní krajiny. Tu roli ale brzy převzal větší Bezděz. Houska pak patřila Berkům z Dubé, od roku 1432 Smiřickým a od roku 1502 Hrzánům z Harasova, kteří ji přestavěli na renesanční zámek. Albrecht z Valdštejna ji používal jako lovecké sídlo. V roce 1639 hrad obsadili Švédové generála Johana Banéra, o rok později ho dobyla zpět císařská vojska.

Po válce měl být hrad zbořen, aby nemohl posloužit nepříteli. Nakonec padlo jen opevnění a předhradí. Od roku 1700 patřila Houska Kounicům, v roce 1924 ji koupil Josef Šimonek, ředitel a později prezident Škodových závodů. V letech 1929–1930 rodina hrad opravila a obnovila gotické malby.

V kapli se dochovaly nástěnné malby z doby kolem roku 1330 a z počátku 15. století. Mezi výjevy je Ukřižování, Zvěstování a svatý Michael bojující s drakem.

Co se o Housce vypráví

Nejznámější pověst říká, že hrad stojí na skále, ve které se otevírala průrva až do pekla. Vylézala z ní stvoření napůl zvířecí, napůl lidská. Lidé ji prý zkoušeli zasypat kamením, ale nedokázali ji zaplnit, a tak nad ní postavili kapli.

Další vyprávění přidávají odsouzence na smrt, kterému nabídli milost, když se nechá spustit na laně do hlubiny. Po chvíli prý začal křičet, a když ho vytáhli, měl bílé vlasy a vypadal o desítky let starší. Po hradě a okolí má chodit postava v černé mnišské kápi bez obličeje. Švédský velitel Oront tu prý za třicetileté války provozoval černou magii, dokud ho dva myslivci nezastřelili posvěcenou kulkou. Kdy tyto pověsti vznikly, nevíme.

Odkud se vzala dnešní záhada

Hrad, který nic nebrání, nestojí u žádné cesty, nemá vodu a má opevnění obrácené dovnitř: tak Housku popisuje skoro každý článek. Tento popis hrad na svém webu cituje z článku Aleše Česala a Milana Doležala „Díra do pekel, či přestup do jiné dimenze?“ v záhadologickém časopise Fantastická fakta z roku 1997. Odtud pochází i úvaha, že se tu možná „střežilo něco, co se nesmělo dostat ven“.

Nezvyklá poloha má i obyčejné vysvětlení: Houska měla spravovat okolí a o tu funkci přišla, když ji převzal Bezděz. Pověst pak hrad přijal za svou, v letech 2003–2015 se tu konala konference záhadologů Sfinga.

Válečná kapitola je doložená, jen méně okultní, než se vypráví. Do roku 1945 hrad zabrala německá armáda a sídlil tu oblastní štáb SS. V srpnu 1943 sem Hlavní úřad říšské bezpečnosti převezl archivní materiály z Hamburku a Berlína. Pod krycím názvem Burgund II tu byl jeden ze čtyř severočeských skladů židovských a zednářských knih z celé Evropy. Že by tu nacisté zkoumali peklo, žádný doklad nepotvrzuje.

Co se vyprávíDoloženost
Hrad založil Přemysl Otakar II.Sporné Durdík ano, Menclová a Anděl připisují založení Hynkovi z Dubé kolem roku 1280.
Hrad nemá vodu ani strategický smysl, střežil něco uvnitřSporné Hrad měl být správním centrem. Výklad o „vnitřním nepříteli“ pochází z časopisu Fantastická fakta (1997).
Pod kaplí je průrva do peklaNedoloženo Pověst neznámého stáří.
Odsouzenec spuštěný do průrvy zešedivělNedoloženo Pověst bez pramene.
Nacisté tu prováděli okultní pokusyNedoloženo Doložený je jen sklad knih Burgund II od roku 1943.
Z pukliny unikaly halucinogenní plyny nebo radioaktivní vodaNedoloženo Žádné měření jsme nenašli.
Karel Hynek Mácha prošel podzemím do Prahy roku 2006Nedoloženo Dopis je mystifikace spisovatelky Františky Vrbenské, která se k ní přiznala.

Mácha a další moderní vrstvy

Karel Hynek Mácha na Housku opravdu chodil. S přítelem Eduardem Hindlem sem zamířil 1. srpna 1832 a o rok později znovu, traduje se i návštěva v srpnu 1836. Údajný Máchův dopis, ve kterém básník popisuje, jak propadl podzemím hradu a ocitl se v Praze roku 2006, ale napsala autorka fantastiky Františka Vrbenská. Napodobila Máchův jazyk tak dobře, že ho řada lovců záhad brala jako pravý.

Kastelán Miroslav Konopásek k tomu v roce 2018 pro Seznam Zprávy podotkl, že nejvíc strašidel navštíví hrad ve dne vstupní branou.

Jak je to dnes

Hrad je otevřený od dubna do října, v dubnu a v říjnu jen o víkendech, a prochází se jen s průvodcem. Zvlášť je k vidění Dantovo peklo, ručně vyřezávané mechanické peklo z lipového dřeva.

Poslechněte si díl

Díl 7 Zvuků tmy vyšel 5. října 2023. Začíná povídkou o kamarádkách Heleně a Zuzaně, které stanují pod zříceninou hradu, o kterém se vypráví, že ukrývá bránu do pekel. V poslední neprozkoumané místnosti najdou ve zdi úzkou trhlinu:

Byly na prahu neznáma, na hranici mezi světlem a temnotou, mezi známým a nevídaným. Zuzana udělala krok vpřed, připravená vkročit do temnoty trhliny.

V pojednání pak vyprávíme pověsti tak, jak kolují. Tenhle článek je odděluje od doložené historie.

Zdroje